Moje tvorba:


Zrovna:

Frčím na: Bondovky!
Čtu (pročítám): E. M. Remarque - Cesta Zpátky; J.R.R. Tolkien - Silmarillion
Potřebuju vidět: Hostitel
Poslouchám: klasika Naruto Openingy :D

Slohovka z roku 2012 - Tohle se nemělo stát!

16. září 2012 v 17:48 | Lady Zealot Crystalvoyager alias Tia |  Original Oneshots
Další má slohovka, která (kupodivu) dopadla velmi dobře xD
Námět být, co nejoriginálnější, a můj profesor se zmínil, že moje slohovka byla jedna z nejlepších, což mi poněkud zvedlo sebevědomí :DDD
Doufám, že se bude líbit i Vám :)






Už jako malý kluk jsem obdivoval umění kouzelníků. Jejich dokonale promyšlené triky a pracně nastudované vystoupení. Chtěl jsem být jako oni. Nechat něco zmizet a zase to zčista jasna vrátit. Říkal jsem si: "Stanu se kouzelníkem!" Můj sen se splnil. Tedy alespoň z části.


Asistenti kouzelníků musí vždy vypadat jako obyčejní lidé. Když je vyvolají z publika, musí se tvářit překvapeně a nejistě. Já a můj nejlepší přítel Mark jsme pracovali jako pomocníci už pár let. Při našem jediném úkolu za výstup jsme museli svázat okouzlující asistentku kouzelníka, mimochodem manželku Marka, tak aby ji uzly udržely ve vzduchu, dokud se neponoří do obrovské nádoby s vodou. Nohy zavazoval on, ruce zase já. Clair vždy říkala, že by pod vodou dokázala vyklouznout i z těžšího uzlu, říkalo se mu dvojitý. Kouzelník to ale zakazoval. Podle něj to bylo příliš nebezpečné. Clair mě ale prosila, abych jí to nechal zkusit, a proto se stalo něco, čeho budu navždy litovat.

Když kouzelník na jevišti prohlásil: "Je někdo z vás, pánové, námořník?", já už vázal přes ruce manželce mého přítele dvojitý uzel. Jakmile se ponořila do vody a nádrž zahalil červený závěs, kouzelník začal odpočítávat. "Nula!" Vykřikl a v tu chvíli se odhalila nádrž, ze které už měla být Clair dávno venku. Obecenstvo se zvedlo ze sedadel. Ona byla pořád v té nádrži a zápasila s lanem kolem svých rukou. Mark na nic nečekal a už se hnal k nádrži s velkým kladivem, aby ji mohl rozbít. Jenže sklo bylo příliš tlusté a proto, když se konečně voda rozlila po jevišti, bylo pozdě. Clair ležela mrtvá na podlaze divadla a kouzelník stahoval oponu.

Všichni věděli, že jsem to byl já, kdo zapříčinil její smrt. Odstěhoval jsem se z Londýna a s kouzelníky už jsem nikdy neměl co dočinění. Až do mých posledních dnů mě sžírá svědomí. Tohle se nemělo stát…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama